V debatě prezidentských kandidátů se problematika vztahů s Čínskou lidovou republikou smrskla na souboj o to, zda se Česká republika postaví “k východu čelem” pod vedením Miloše Zemana, nebo se otočí “k východu zády” v případě výhry Jiřího Drahoše. Realita je – jak to tak už bývá – poněkud méně černobílá.

I pokud by vyhrál Jiří Drahoš, obchodní dohody a vztahy s Čínou budou pokračovat v zajetých kolejích. Patrně ubydou prezidentské cesty do Číny, patrně zmizí z okruhu poradců kontroverzní pan Jie Ťien-ming z CEFC, patrně nebude pročínská lobby tolik vidět a slyšet. Nedá se ale očekávat, že Čína zázračně zmizí z (geo)politické mapy a její přítomností v mezinárodním systému se Česko nebude muset zabývat. Jakýkoli prezident a jakákoli vláda, ať už ji bude sestavovat Andrej Babiš nebo někdo jiný, by se měla zaměřit na systémové problémy, které Česká republika má ve vztahu k Číně a které ignorovala i během období “čínských námluv” prezidenta Zemana:

  1. Česká republika v současnosti nemá mezirezortní strategický dokument, v němž by definovala, jakých vztahů s Čínou chce konkrétně dosáhnout a za jakých podmínek. Strategie by měla identifikovat odvětví a regiony, do nichž chce ČR přilákat čínské investice, a určit, jak chce podpořit greenfieldy, tedy budování podniků na zelené louce, které přinesou do Česka pracovní místa. To zatím Číňané (na rozdíl například od Korejců nebo Japonců) v Česku nedělají. Vydefinování požadavků, které má vůči Pekingu, by z Česka také udělalo čitelnějšího hráče v evropském i globálním kontextu.
  2. Vláda by měla iniciovat inkluzivní a transparentní debatu k podobě strategie vůči Číně tak, aby výsledný dokument přežil alespoň jedno volební období.
  3. Česká republika by měla konečně definovat strategická odvětví a říci, zda do nich umožní zahraničním subjektům investovat nebo nad podniky v této oblasti zcela převzít kontrolu. Nařízení vlády o kritériích pro určení prvku kritické infrastruktury z roku 2010 sice definuje oblasti, které stát považuje za klíčové (např. mezinárodní letiště, rozvodnou síť, výrobu a distribuci elektřiny), ale paradoxně už neřeší, zda jejich majoritním vlastníkem má být stát.
  4. Po čerstvé zprávě o možnosti financování prezidentské kampaně Miloše Zemana společností napojenou na Číňany, by Česká republika v zájmu transparentnosti měla zvážit, jak naložit s dary a kampaněmi placenými ze zahraničí i v případě prezidentských voleb. V současné době nemohou přijímat dary od zahraničního donora pouze politické strany. Také by měla pro případ parlamentních i prezidentských voleb ošetřit možnosti vedení kampaně v České republice zahraničním subjektem. Jak ukázal případ bilboardů proti hnutí STAN v říjnových parlamentních volbách, lze ustanovení současného volebního zákona obejít.
  5. Česká republika by měla pečlivě sledovat nákupy médií s celostátní působností čínskými společnostmi. Podle analýzy, kterou provedl ChinfluenCE, mezinárodní projekt Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), vykazují česká média vysokou míru resilience vůči zásahům do informování o Číně. Česká média vysílala mezi lety 2010 a první polovinou roku 2017 ve 41 % negativní obraz Číny. Pro srovnání byla slovenská média (ve stejném období a za použití stejné metodologie) vůči Číně negativní ve 26 % a maďarská jen z 9 %. Tato resilience českých médií ovšem v případě nákupu čínskou společností klesá – a to na nulu. Analýza pokrytí Číny ve vysílání TV Barrandov a článcích publikovaných v Týdnu v době, kdy byla obě média (spolu)vlastněna čínskou CEFC ukázala, že obraz Číny v uvedeném období byl výhradně pozitivní. Během osmnáctiměsíčního čínského působení ve firmě analýza nezaznamenala jediný výstup z produkce obou médií, který by byl vůči Číně negativní nebo jen neutrální.
  6. Česká republika by se v otázce ochrany mediálního trhu a zajištění plurality informací mohla inspirovat slovenským zákonem, který zakazuje křížové vlastnictví médií. V praxi to znamená, že vydavatel celostátního denního tisku nemůže zároveň vlastnit radiovou nebo televizní stanici s celostátní působností nebo že provozovatel televizní stanice nemůže současně vlastnit rozhlasovou stanici.
  7. Česká republika by měla prostudovat návrh na vytvoření nástroje pro screening investic do klíčové evropské infrastruktury ze třetích zemí tak, jak ji v loňském roce navrhnul ve zprávě o stavu EU předseda komise Jean-Claude Juncker, a být aktivnější při ovlivňování vzniku nových mechanismů ochrany evropského trhu.
  8. Na evropské úrovni by měla Česká republika podporovat reciprocitu ve vztahu k Číně. Pakliže zahraniční podniky nemohou v Číně investovat do energetiky, telekomunikací, médií a dalších strategických sektorů, otevření vlastního trhu bez jakýchkoliv podmínek není takticky žádoucí.
  9. Ve středoevropském prostoru by Česká republika měla monitorovat aktivity zemí Visegrádské skupiny a skupiny 16+1 ve vztahu k Číně a tam, kde to je pro ni výhodné, svůj postoj koordinovat. Například v aktivnějším Polsku vzniklo sídlo Kontaktního mechanismu Agentury propagace investic do zemí 16+1, Obchodního výboru 16+1 a také Sekretariátu 16+1 pro mořskou spolupráci. Nicméně ani Polsko zatím nemá koherentní domácí strategii, ani strategii pro skupinu 16+1. Česko by si mělo v této oblasti intenzivně vyměňovat informace s Polskem a dalšími zeměmi a zajistit si tak, že české požadavky budou ve strategii 16+1 reflektovány.
  10. V neposlední řadě by Česká republika neměla rezignovat na otázku stavu a ochrany lidských práv v Číně. Kromě morálního rozměru je trvání na zlepšení stavu lidských práv i pragmatické. Česká republika může používat lidská práva jako vyjednávací kartu a její know-how v oblastech, která neakcentují výhradně politická práva, by mohlo být pro čínskou stranu zajímavé. Česká republika má velké zkušenosti v oblasti ochrany památek nebo ochrany spotřebitele. Všechny tyto oblasti by se mohly stát českou komparativní výhodou.

Zatímco prezidenti a vlády v České republice přicházejí a odcházejí, Číňané v České republice kvůli svým strategickým zájmům v nejbližší době zůstanou. Omezovat proto debatu o českých vztazích s Čínou na předvolební kampaně není rozhodně v českém zájmu.

Článek byl publikován na serveru ihned.cz.

Foto: en.kremlin.ru (CC BY 4.0) & Chuck HagelWikimedia Commons (public domain); joined photos