ChinfluenCE mapuje čínský politický a ekonomický vliv v České republice, na Slovensku a v Maďarsku prostřednictvím analýzy médií a výzkumu elit.

VÍCE O PROJEKTU

VÝZKUM ČESKÝCH POLITICKÝCH A EKONOMICKÝCH ELIT S VAZBOU NA ČÍNU

Výzkum ChinfluenCE se zaměřil na zmapování vazeb mezi aktéry, kteří přímo nehovořili v médiích, ale kteří by mohli ovlivňovat podobu česko-čínských vztahů prostřednictvím svých vazeb na politickou a ekonomickou elitu. Výsledkem je interaktivní mapa, která vizualizuje vztahy mezi klíčovými aktéry. Mapa je založena na informacích o aktérech pocházejících výhradně z veřejných zdrojů a ukazuje propojení na základě například příslušnosti k politické straně, současných i minulých obchodních aktivit, medializovaných osobních vazeb apod.

Vizualizace spojení mezi českými politickými a ekonomickými aktéry s vazbou na Čínu

PRO OTEVŘENÍ MAPY V NOVÉM OKNĚ KLIKNĚTE ZDE

Pomocí mapy lze snadno odvodit, že klíčovými uzly, kolem nichž se vazby větví, jsou někteří (političtí) podnikatelé a několik málo institucí. V síti vztahů, které propojují jednotlivce i instituce, si zaslouží zvláštní pozornost ČSSD. Ta se stala jakýmsi pomyslným inkubátorem politiků a podnikatelů (a jejich kombinací), kteří jsou spojeni se současnou pročínskou politikou. Tato skupina zahrnuje nejen prezidenta Miloše Zemana (v letech 1993-2001 předsedy České strany sociálně demokratické), ale také například Jana Kohouta, kariérního diplomata, který se stal sociálnědemokratickým politikem, od roku 2014 Zemanovým poradcem pro Čínu a o rok později prezidentem Institutu Nové hedvábné stezky (New Silk Road Institute Prague). Mezi další vlivná jména patří Jan Birke, někdejší ředitel kabinetu premiéra Jiřího Paroubka a nyní poslanec a současně předseda krajského výboru sociálních demokratů v královéhradeckém kraji. Birkeovy vazby se neomezují pouze na politickou oblast – v roce 2010 pomohl skupině PPF získat v Číně licenci pro její společnost Home Credit. Birke je svým propojením politických a obchodních aktivit méně viditelným protějškem Jaroslava Tvrdíka, patrně nejaktivnějšího politického podnikatele v současných česko-čínských vztazích. K Birkemu lze přiřadit jeho někdejšího poslaneckého asistenta Tomáše Bůzka, který má vazby na většinu organizací spojovaných s pročínskou politikou v Česku, jako je Smíšená česko čínská komora vzájemné spolupráce, CEFC (kde působil jako tiskový mluvčí a člen představenstva) nebo Kohoutův New Silk Road Institute.

Ztělesněním nového typu politického podnikatele se stal další z někdejších vrcholných politiků ČSSD, Jaroslav Tvrdík. Po ukončení kariéry armádního důstojníka se po roce 2001 stal poměrně rychle vlivným členem ČSSD. Vystřídal několik rolí od ministra obrany přes volebního manažera až po poradce předsedy strany. V roce 2012 převzal Tvrdík Smíšenou česko čínskou komoru vzájemné spolupráce a o tři roky později se stal místopředsedou představenstva skupiny CEFC Europe, z níž postupně učinil mediálně nejznámější obchodní skupinu reprezentující čínské investice v Česku. CEFC investovala i do společnosti Empresa Media vlastněné Jaromírem Soukupem. Ten kromě toho, že je vlastníkem TV Barrandov, na níž moderuje pořad Týden s prezidentem, je také členem poradní rady Kohoutova New Silk Road Institute Prague.

Tvrdík do CEFC přivedl i další bývalé významné české politiky – mezi nimi Štefana Füleho, bývalého ministra české vlády (a předtím Tvrdíkova náměstka na ministerstvu obrany), velvyslance ČR v NATO a evropského komisaře pro rozšíření, který je nyní členem dozorčí rady společnosti. Podobnou trajektorii opsala Marcela Hrdá, bývalá ředitelka pro transformaci Českých aerolinií (v době, kdy byl Tvrdík v letech 2003-2006 prezidentem společnosti), předsedkyně představenstva společnosti Empresa Media a také poradkyně Milana Chovance, do prosince 2017 ministra vnitra ve vládě Bohuslava Sobotky.

Tvrdíkův příběh by mohl skončit zde jako úvaha o schopném politicko-ekonomickém podnikateli, který spatřil unikátní příležitost v novém mezinárodním klimatu a plně ji využil ve svůj prospěch. Jde ale jen o část složitější linie vlivu hospodářských aktérů, která vyvrcholila reorientací zahraniční politiky, posvěcené z nejvyšších politických míst (konkrétně záštitou prezidenta Miloše Zemana).  Již v roce 2010 najala skupina PPF – oficiálně se sídlem v Nizozemsku, ale ve vlastnictví českého miliardáře Petra Kellnera – Jaroslava Tvrdíka, aby lobboval za její zájmy v Číně, zejména za společnost Home Credit, pobočku PPF pro retailové bankovnictví. Tato společnost působila v Číně od roku 2007, nicméně až v roce 2010 obdržela lokální licenci na poskytování spotřebitelských úvěrů. Šlo sice o důležitý průlom, ale naplnění konečného cíle v podobě získání celostátní licence v této oblasti podnikání trvalo další čtyři roky. Právě v tomto období byl zahájen obrat České republiky směrem k Číně. Propojení obou procesů zůstává s ohledem na důvěrnost klíčových informací jen hypotetické, ale logicky je nutné minimálně připustit jejich funkční souvislost.

Případy CEFC a PPF ukazují na rizika vlivu podnikatelského prostředí na důležitou součást české zahraniční politiky, s potenciálně dalekosáhlými důsledky. Vytváření dojmu, že Čína představuje plnohodnotnou ekonomickou alternativu, se přitom neopírá o ekonomická data. Analýza mediálního diskurzu, dotazníková šetření nebo vizualizace veřejně dostupných dat samozřejmě není dostačující k odhalení přesné kauzální logiky jejich působení, a naopak informace získané z provedených rozhovorů často není možné bez dalšího přístupu k dotčeným aktérům přesvědčivě doložit. Nezpochybnitelným faktem však zůstává, že česká zahraniční politika se odklonila od předchozího kurzu vůči Číně bez veřejné politické debaty a bez zjevné redefinice svých strategických priorit, zato zjevně pod minimálně určitým vlivem zájmů specifických podnikatelských skupin, jejichž působení naprosto nenaplňovalo požadavky na transparentnost a veřejnou kontrolu.

Pro interpretaci vazeb viz policy paper Vytváření pročínské agendy v Česku: aktéři, jejich role a vazby.